Italština

Lidé na severu Itálie (provincie Bolzano, Trento a Belluno) mluví převážně Ladinštinou, která je dodnes vyučována ve školách. Vychází v ní knihy, časopisy, mají svoji rádiovou stanici i pořady v televizi. K této národnosti se v oblasti Val Gardeny hlásí 80 až 90% obyvatel.

Jak lze předpokládat už z jejich zeměpisné polohy, s němčinou se domluvíte rozhodně líp než anglicky (bohužel). Jednoho policajta jsem se ptala na cestu dokonce italsky, ale i ten mi (bohudík) odpověděl docela slušnou angličtinou. Jen bych chtěla upozornit ty, co se učí italsky – na severu mají trochu jinou výslovnost, někdy říkají například „s“ místo „z“ a tak dále… pro začátečníka nic jednoduchého.

Italština jako jazyk je hezký a není ani tak těžké se ho naučit. Komu jazyky nejdou od přírody tak bude mít asi trochu problém s poslechem, Italové slova někdy vážou, ale zase jako francouzština se to neslije.

Jako románský jazyk mají členy, ale jen 2 osoby, ten a ta, což je určitě výhoda od němčiny. Navíc rod jde většinou poznat z koncovky slova, „-a“ pro ženský a „-o“ pro mužský. Slovesa zase končí vždy na –are, -ere nebo –ire. Časují se, ale není to nic složitého. A u cizího jazyka trochu nezvyk, ale v italštině, stejně jako v češtině, nemusí být ve větě podmět.