Sjezdovky

Sjezdovky jsou pravidelně upravovány rolbami – každý večer lze vidět množství osvětlených roleb jezdících nahoru a dolů – s přírodou okolo tvoří dokonalou romantiku. Ráno je samozřejmě povrch nejlepší, bez zledovatělých nebo „zmuldovatělých“ míst. V průběhu dne se však hlavně na frekventovaných sjezdovkách vytvoří zledovatělé plochy a muldy sněhu, tomu nelze zabránit. Z vlastní zkušenosti doporučuji jezdit v prosinci, kdy je sníh „čerstvý“ a tudíž ještě nestihl tak zledovatět, protože i když to rolby rozdrtí, tak z ledu se sníh už neudělá.

Co se týče umělého zasněžování, Itálie je na špici. Velké množství vodních děl umožňuje i na okrajích sezony pohodlné lyžování na rozlehlých lyžařských střediskách, a to i zimy, kdy bylo sněhu nedostatek (např. 2006/2007, ale v poslední době nejsou zimy bez sněhu nic výjimečného). Na druhou stranu, výhodné není ani velké množství nového přírodního sněhu, hrozí nebezpečí lavin a některé sjezdovky mohou být z toho důvodu zavřeny.

Všechny sjezdovky jsou řádně značené a s mapkou, která je k dostání v hotelu nebo u většiny hlavních lanovek, se lze na horách dobře vyznat. Přesto vřele doporučuji dávat si pozor na všechny rodinné příslušníky či kamarády, v některých místech se může sjezdovka nečekaně rozdvojit či dokonce roztrojit s tím, že každý kus vede někam úplně jinam, a dohledávat se už taková sranda není. Pro jistotu je dobré mít u sebe vždy mobil, pár Eur, mapu aktuální lyžařské oblasti a napsaný název hotelu a oblasti, ve které jste ubytováni.

Itálie nabízí širokou škálu obtížností, na své si přijdou jak opatrní začátečníci, tak zkušení lyžaři, jež jen tak něco nezastaví (takže vždy se jen tak tak vyhnou srážce s „poctivými“ lyžaři, co jezdí přes celou šířku sjezdovky zprava doleva a mají smrt v očích, když se jim to rozjede:-)). Jen bych chtěla upozornit ty nezkušené – černé sjezdovky jsou nejtěžší, mají největší procento klesání, a ti, co nemají rádi rychlou jízdu, by se jim měli obloukem vyhnout. (V drtivé většině případů se dají objet.)